Poruchy příjmu potravy (PPP)

Bohužel tyto poruchy se vyskytují v populaci ve větším množství, než bychom se domnívali. Jídlo obecně tvoří důležitou součást našeho života. Někdo se jím zabývá více, zajímá ho složení stravy, množství, zda jsou konzumované potraviny zdravé, někdo se řídí pouze chutí, tzn. jí to, co mu chutná. Někomu je to zhruba jedno a jí hlavně proto, aby se nasytil. Pro lidi s poruchami příjmu potravy se jídlo stalo středobodem jejich života a v průběhu času ztrácí postupně kontrolu nad tím, zda se nedostali již mimo normu a neohrožují své zdraví, posléze i život.
hladový chlap
· Mentální anorexie– jedná se o úmyslné snižování váhy rozličnými způsoby. Základním ukazatelem je podváha, která se trvale udržuje pod 17,5 BMI. K tomu je ale zapotřebí ještě splňovat kritérium vyhýbání se jídlu. Jedinec se bojí, že ztloustne a každé sousto jídla je vnímáno jako nepřítel. Někdy syn či dcera jídlo normálně přijímá, aby se vyhnul pozornosti rodičů, ale posléze jídlo vyzvrací nebo neúměrně cvičí apod. Při pohledu do zrcadla se vidí jako tlustí, byť jsou minimálně hubení. Samozřejmě časem začne reagovat organismus na nedostatečnou výživu, dochází ke změnám psychiky, extrémnímu vyhubnutí a celkové slabosti. Mentální anorexie se vyskytuje převážně u dívek a mladých žen, ale není výjimečná ani u chlapců a mužů .
odraz v zrcadle
· Mentální bulimie– je pro změnu přejídání, které probíhá záchvatovitě a střídá se se silnými obavami ze ztloustnutí a pocity ztráty kontroly. Člověk si vyvolává zvracení, užívá projímadla, nadměrně cvičí, používá látky na snížení chuti k jídlu apod. Pozorovat můžeme změny nálad, úzkost po jídle, která je pociťována jako vina nebo stud, paranoiu, někdy myšlenky na sebevraždu. Jedinec má vztahové potíže a stává se osamělým.
· Záchvatovité přejídání – lidé, přestože nemají hlad, konzumují velké množství jídla. Tato období střídají s obdobími diet, omezováním jídla i hladověním.
Řada lidí trpících poruchami příjmu potravy se neléčí, protože v tom nevidí problém, resp. se nedostali do fáze, kdy už to jinak, než léčbou a hospitalizací, řešit nelze. K léčbě bohužel nemůžeme nikoho staršího osmnácti let přinutit, pokud to nedovolí nebo není sám dostatečně motivován. Léčba je dlouhodobá vyžadující trpělivost na obou stranách.